Jana Pechková - jablko přímo pod stromem

Po závodech jsem jezdila už od mala, tvrdí Jana Pechková: Táta závodil a já s bráchou a mamkou jsme šli na výlet. V současné době žije mladá běžkyně, je jí 24 let, v Hradci Králové, ale trvale je doma v Trutnově. Tam také začínala se sportem. První zdokumentovaný závod má někdy ze svých dvou let, kdy startovala v Meziměstí na stometrové dětské trati. Přesto nejdříve začínala mezi trutnovskými lyžaři ve 4. třídě základní školy a až později přestoupila k atletům.

Když se v Trutnově pod vedením Evy Tumové vytvořila atletická skupinka, vzpomíná na už celkem dost vzdálené časy: Tak jsem k nim, asi v sedmé třídě, přešla a od té doby se věnuji převážně atletice. Kombinovala vždy běhy do vrchu s dráhovými závody, i když na nich původně začínala. Na středních tratích si vytvořila časem solidní rychlostní základy, na nichž mohla potom stavět i při přechodu mezi vytrvalkyně. 800 metrů totiž zaběhla za 2:22,39 a na 1500 m se zatím její osobní rekord zastavil na čase 4:46,98.



28. 9. 2001, Čenkovice - Suchý vrch


I když se jí na 10 km ještě nepodařilo stlačit čas pod 40 minut, výsledek z půlmaratónu, který zvládla za 1:25:47, jednoznačně ukazuje na to, že je to jen otázka doby a správné konstelace hvězd. Když se tohle všechno sejde i s perfektně načasovanou formou, je jasné, že výsledný čas tuto hranici značně hluboko prolomí.



14. 9. 2002, MS v běhu do vrchu, Innsbruck


Při studiu na Matematicko fyzikální fakultě na Karlově univerzitě v Praze, kde se jejím oborem stala meteorologie, se dostala do běžecké party kolem Kerteamu. Určitě moji přípravu nejvíce ovlivnil Jan Kervitcer a jeho tréninkový tým, svěřuje se sice menší postavou, ale srdcem urputná bojovnice, pro kterou není žádný závod předem prohraný: Teď už se asi budu trénovat spíš sama, ale rozhodně si nechám poradit od taťky, protože on má za ta léta, co se běhání věnuje, dostatek zkušeností.



13. 7. 2003, Náchod - Dobrošov


Je nad slunce jasné, že když se od útlého dětství pohybovala s otcem kolem závodů do vrchu, musela si to také brzy zkusit. Postupně jsem začala běhat kratší kopce. No a časem se dostalo i na ty ostatní, popisuje svoji cestu k vrchařům: Můj první start byl Běh na Hvězdu. Ale jinak nemám nějaký žádný výsledek, který bych vyzvedla nad ostatní. Myslím, že je to všechno dost vyrovnané a určitě se pokusím ještě na něco pořádně připravit.



2. 10. 2004, Běh na Praděd


Skromnost není na místě. Mimo toho, že skončila v A kategorii žen dosud v Českém poháru v běhu do vrchu čtyřikrát na druhém místě a jednou na třetím, má za sebou i tři starty na Mistrovství světa v této disciplíně. V roce 2002 v rakouském Innsbrucku vybojovala 30. místo, rok poté si zaletěla až do dalekého Anchorage na Aljašce. Tam skončila 26. a následně v roce 2004 v Itálii v Sauze d´ Oulx své umístění z předchozích let potvrdila 27. místem.



23. 5. 2005, Lučany - Slovanka


Tak určitě to nejsou špatné výsledky, banalizuje poněkud své úspěchy: Ale já si zcela jistě minimálně stejně vysoko cením svého osobního rekordu v půlmaratónu z roku 2007 v Praze. A například také ráda vzpomínám na Mistrovství České republiky družstev v přespolním běhu středních škol v Novém Městě na Moravě, které jsme s holkama vyhrály, ačkoliv jsme rozhodně mezi favoritky nepatřily. Bohužel na MS jsme už jet nemohly, protože jsme překročily věkový limit.



26. 8. 2006, CENA FIRMY ISCAREX Dolní Morava - Králický Sněžník


Běhy do vrchů se prolínají celým jejím dosavadním životem. Má raději kratší a prudší tratě, kde může uplatnit svoji buldočí vůli. Z toho vyplývá, že jejím nejoblíbenějším závodem u nás je pro ni Běh na Radhošť. Mám tyto závody velmi ráda. Poznala jsem díky jim krásné kouty naší vlasti. Mám na nich plno kamarádů a hlavně všechny jsou v přírodě, kde se od malička nesmírně ráda zdržuji. A nesmím zapomenout na skvělou partu běžců a lidí, kteří se kolem těchto akcí pohybují, vyznává se trochu opatrně ze svého vztahu k tomuto specifickému běžeckému odvětví. Od srpna se zapojila i do běžného pracovního procesu, neboť je zaměstnaná na pobočce ČHMÚ v Hradci Králové a rozhodně ještě mezi atletkami a vrchařkami neřekla poslední slovo.



10. 11. 2007, Běh Dlouhými záhony


Přestože bude v rovinatém okolí jejího současného bydliště příprava na běhy do vrchu dost obtížná, ale ne nemožná, jak to dokazuje Táňa Metelková, je rozhodnutá vrhnout se poctivě do tvrdé přípravy a posunout se svými výkony co nejvýš. A to také i proto, aby potvrdila, že jablko nepadá daleko od stromu a dokázala i spolu s bratrem dotvrdit rodinnou tradici. A hlavně překonat svými výsledky skvělé výkony jejich otce, Františka Pechka i mamky Šárky, za svobodna Balcarové, která vyhrála i maratón v Košicích při prvním ročníku, v němž běžely ženy. Byla také jedna z prvních průkopnic ženského vytrvalostního běhu u nás a vyhrála též například závod Hronov - Náchod. Brácha se už k taťkovým výkonům blíží, právě letos překonal o několik sekund jeho osobní rekord na trati Hronov - Náchod, připomíná: Já mám ovšem k osobákům mé mamky ještě dost daleko. Ale hrozně se těším, až se dostanu na současnou tátovu úroveň a pak spolu budeme soupeřit na závodech.



29. 3. 2008, PIM půlmaraton, Praha


Je zřejmé, že většinu času jí zabírá jednoznačně největší záliba, tedy běh, ale rozhodně to není její celý život. Když se najde chvilka, obvykle si sedne k dobré knížce, a protože také ráda cestuje, nevynechá žádnou příležitost někam se podívat. Nikdy jsem se neřídila žádnými vzory. Na sportovní idoly nebyl čas. Rozhodně také nedávám přednost žádné atletické disciplíně. Běhám stejně ráda dráhu, silnici, krosy nebo vrchy a budu v tom i nadále pokračovat, říká Jana Pechková, jedna z mála našich mladých vytrvalkyň, která zvládá všechny tyto terény na velmi kvalitní úrovni.


Zdeněk Smutný


Přehled absolvovaných závodů a fotogalerie

Článek byl publikován 24.03.2010, 07:19:05