Firma ISCAREX s.r.o.ISCAREX pohárTermínovka 2024KraličákCestování s Honzou
Hlavní strana
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARPardubický krajČeský běhBackground

Betws-y-Coed - vydařené mistrovství pro pořadatele i český tým

Krásné prostředí i počasí, nádherné souboje na dobře postavené a technické trati, stovky přihlížejících a tleskajících diváků. Tak by se dalo stručně charakterizovat pořadatelsky úspěšné 31. MS v běhu do vrchu v Betws-y-Coed v severním Walesu v okrese Conwy.

Výpravy byly ubytovány v 30 km vzdáleném přímořském letovisku Llandudno s krásným okolím, širokou pobřežní promenádou a spoustou hotelů. Snad jen dlouhá cesta s přestupem ve Frankfurtu, jedno ztracené zavazadlo a především tříhodinové čekání na letišti v Manchesteru, kdy plný autobus čekal na jednoho zbloudilého ruského závodníka, byly kaňkou na jinak vydařeném mistrovství. Stačil ale ranní pohled z okna na moře a modrou oblohu a pořadatelům bylo částečně odpuštěno. Vzbuzení na snídani zajistili mořští racci, klepající zobákem na parapet.

Pobyt vždy uteče jako voda. Ve čtvrtek celodenní cesta s pozdní večeří na hotelu. V pátek snídaně, odjezd na trať, prohlídka trati, odjezd do hotelu, slavnostní zahájení, mezitím technická porada vedoucích týmů, večeře, porada našeho týmu. V sobotu ranní odjezd na start, závod, odpolední návrat do hotelu, večeře, závěrečný ceremoniál a brzo ráno už zase cesta na letiště. Opravdu náročný program, zejména pro závodníky.

Šampionátu se zúčastnilo 293 běžců z 32 zemí. 7 zemí získalo alespoň jednu z 24 medailí. Nejúspěšnější zemí byla Uganda s 2 zlatými a 1 stříbrnou a 1 bronzovou, před Tureckem, které vyhrálo 2 zlaté a 2 bronzové. USA byly třetí s 1 zlatem a třemi stříbry, Velká Británie na čtvrtém místě s 1 zlatem, 2 stříbry a 4 bronzy a na pátém místě v tabulce medailí byla Česká republika a Itálie obě s 1 zlatem a 1 stříbrem. Jedinou bronzovou medaili na 7 místě v pořadí zemí získala Francie. Ostatní země vyšly naprázdno.

Také pro české závodníky to bylo vydařené mistrovství, řekl bych jedno z nejúspěšnějších v historii. Světový titul týmu juniorek a druhé místo Míši je fantazie. Výkony a umístění Pavly a Honzy vynikající. Výborné výkony juniorů Pavla a Sebastiana, nezničitelné Táňy, která běžela s bolavým stehnem, nováčka Lucky i Ondry. Ale ani ostatní naši závodníci se ve světové konkurenci neztratili a zaběhli dobře. Juniorky byly zlaté z 15 týmů, junioři šestí (14), ženy páté (16) a muži sedmí (18 týmů).

Trať odpovídala svou technickou náročností úrovni soutěže. Asfalt v dolní části, kamenitý chodník s kluzkými balvany a kořeny v lesním úseku, močály a rašeliniště v horní části trati. A především seběh dlouhý téměř dva kilometry po šotolině, který ničil stehenní svaly závodníků a prověřil jejich odolnost. Závěrečný cílový doběh koridorem plným diváků po typickém anglickém trávníku byl už jen třešničkou na dortu.


Jak viděli šampionát naši nejlepší běžci v jednotlivých kategoriích? Položil jsem jim stejné otázky:

1. Jak jsi spokojen(a) se svým výkonem?
2. Co říkáš na trať, kterou pořadatelé připravili?
3. Jak hodnotíš atmosféru závodu, prostředí a organizační zajištění šampionátu?



PAVLA

Se svým výkonem jsem hodně spokojená. Myslím, že jsem předvedla, na co mám a být v top ten je vždy snem. Před závodem jsem si říkala, že do patnáctky to bude dobré, ale po zdravotních problémech, které mě posledních dobou provází, jsem nevěděla, co od sebe očekávat.

Trať nebyla těžká. Byla hodně rychlá, s jednoduchým seběhem. Raději bych měla seběh techničtější, ale jinak se mi trať líbila a sedla mi. Bahno s kamením ve výběhu ji myslím jen vylepšily.

Atmosféra závodu byla výborná. Na trati bylo hodně diváků, kteří fandili každému. Navíc byl závod umístěn do krásného prostředí Waleských kopečků a vřesovišť, takže člověk pořadatelům promine nedostatky v organizaci, která občas skřípala. I když několika hodinové čekání na odvoz z letiště do hotelu je skoro neprominutelný. Celkový dojem ze závodu ve mně musí být a je pozitivní. Vždyť sedmé místo je, snad nejen z mého hlediska, výborným umístěním.


PAVEL

Toto umístění považuju za obrovský úspěch. Mým cílem bylo umístění v první polovině startovního pole, což se mi s přehledem podařilo.

Trať se velmi lišila od té nominační, kde se střídali prudké, ale krátké výběhy. Zde byl v každém kole jeden dlouhý výběh a seběh. Celkově se mi tato trať zdála těžší, hlavně výběh v 2. kole, kde už síly opravdu docházely.

Atmosféra závodu byla jedna z nejlepších, co jsem zatím zažil. Podél trati stály spousty lidí a fandily opravdu každému závodníkovi. Tomuto závodu není téměř co vytknout, kromě několika zdlouhavých čekání, kdy ani sami pořadatelé nevěděli, na co čekáme. A ještě si musím postěžovat na společnost Lufthansa, které se podařilo naložit moji tašku do špatného letadla a dostal jsem ji až následující den.


MÍŠA

Se svým výkonem jsem moc spokojená. Před startem jsem se necítila moc dobře, a proto jsem si ani příliš nevěřila. Start závodu se mi taky zrovna nepovedl a já vybíhala do prvního stoupání asi na 25. místě. Naštěstí se mi podařilo se propracovat až k čelu závodu. Věděla jsem, že Terezka běží těsně za mnou, a že máme velkou šanci na zlato. Závod byl v podstatě rozhodnutý už v polovině, na vrcholu stoupání. Pak už mě jen čekal souboj s vlastní hlavou, abych umístění nepustila.

Moje první dojmy z trati nebyly moc pozitivní. Přišla mi příliš jednoduchá. Ale to byl jen první dojem. První kilometr bylo velmi prudké stoupání. Pak se vbíhalo do lesa na úzkou pěšinu plnou technických pasáží. Kdo přehnal začátek, tomu se to nevyplatilo. Náročnost tratě podpořilo bláto a kluzké kameny, o které nebyla nouze.

Atmosféra závodu byla úžasná. Kolem trati se pohybovalo spoustu fanoušků, kteří nadšeně povzbuzovali každého závodníka. I organizačně byl podle mě závod dobře zvládnutý. Teda až na nepříjemné čekání na letišti…

Z prostředí závodu jsem byla nadšená. Bydleli jsme ve městě na pobřeží oceánu a dojížděli do vesničky Betws-y-Coed. Typické britské kamenné domky a neskutečně zelené louky s pasoucími se ovcemi mě okouzlily. A samozřejmě jsem si nemohla nechat ujít fish and chips, je to vážně mňamka.


HONZA

Se svým výkonem jsem nadmíru spokojen, myslím, že jsem tímto výsledkem nepřekvapil pouze sám sebe.

Začal jsem volněji a postupně se mi podařilo zrychlovat, až z toho bylo krásné 11. místo. Co dodat, nemám slov. Snad jen možná, že s pomocí Boží, trenéra, rodiny a lidí, co na mě mysleli, to dopadlo, jak nejlépe mohlo.

Trať se mi velmi líbila, v terénu, který zde byl, se mi dobře závodí. Bláto a technické výběhy mi nedělaly problém. Seběhy mě trochu trápily.

Atmosféra závodu byla úžasná, spousta lidí kolem trati, kteří opravdu fandili. Měl jsem tu výhodu, že jsem většinu závodu běžel s Italy a ti mívají nejlepší fanklub. Ovšem i my jsme měli úžasný fanklub, který nás do cíle doslova dotlačil. Takže jim patří moje velikánské děkuji.

Co se prostředí týče, tak jsem se opět přesvědčil, že je Británie krásná země plná ochotných a usměvavých lidí. A organizační zajištění? Nic není dokonalé. A to platilo i tady. Ale snaha se cení, a já myslím, že se pořadatelé hodně snažili.


Příští rok se bude 32. WMRA Mistrovství světa v běhu do vrchu konat začátkem září v Bulharsku v Sapareva Banya stylem nahoru. ME bude v červnu v Italském Arco di Trento stylem nahoru - dolů. Těším se, že i zde navážou čeští závodníci na letošní výborné výkony. Běh do vrchu má u nás dlouhou tradici a věřím, že bude mít i dlouhou a úspěšnou budoucnost. Vrchařské naděje můžete vidět na vlastní oči koncem června v Jánských Lázních na Světovém poháru závodníků do 17 let.


Aleš Stránský


Článek byl publikován 24.09.2015, 11:16:01